Jsem maminka dvou dětí, pětileté Klárky a tříleté Aničky, a ačkoliv jsem vystudovaný ekonom, kolem malých dětí se motám odjakživa. Začínala jsem jako instruktor na letních táborech, přes 7 let jsem učila anglický jazyk v mateřských školkách. Během vysoké školy, a pak i v profesním životě, jsem se zabývala procesy učení u dětí a vlivy institucí neformálního vzdělávání na celkový proces učení dětí. Ať mě mé cesty vedly kamkoliv, ač jsem se na problém dívala ze všech úhlů – z pohledu pedagoga, z pohledu akademika i z pohledu matky, vždy jsem došla ke stejnému závěru:
1. Děti jsou můj osud. Práce s nimi dává smysl. Ráda jsem u toho, když děti poznávají svět. To je to, co chci v životě dělat.
2. Děti dychtí po poznání. Každé je jiné, ale jednu věc mají společnou. Všechny chtějí vědět. Svět nechtějí poznávat tím, že vyjmenují seznam, nebo odříkají odpovědi na naučené otázky. Ne. Ony se ho chtějí dotýkat, chtějí ho ochutnávat, chtějí ho cítit, chtějí ho prožít a testovat. My, dospělí, jsme tam jen jako průvodci.
A tak jsem se rozhodla být průvodcem těch nejmenších a už se moc těším na naši společnou plavbu plnou objevů.
